|
 Asi jako většina žen řeším svoji váhu. A že je co řešit. Dvě těhotenství během dvou let prokládané vyčerpávajícím kojením a běžeckými tréninky dokáží s tělem docela zacloumat. Ještě že nemáme inteligentní váhu, která si pamatuje všechny výkyvy a změří vše, od tělesného tuku až po IQ. Vykázala by mě jako statistickou chybu a rychle by přestala spolupracovat.
Ale možná by to vyšlo nastejno, protože takhle jsem vyměkla a přerušila spolupráci s naší váhou já. Nejdřív jsem – na začátku druhého těhotenství - posunovala ručičku označující nulu někam hluboko do mínusu. Krásně se mi dařilo podvést sebe i údaje v porodnické průkazce. Jenže přišel problém. Zjistila jsem, že nejsem schopná se přes velké břicho k váze sehnout, abych jí zase kousek pomohla. Přestala jsem se jí proto zabývat a váhové přírůstky jsem si od té doby před návštěvou gynekologie vymýšlela. Je neuvěřitelné, jak lehce jde získat svojí váhu „pod kontrolu“  .
Optimismus mi ale nevydržel dlouho. Nenapadlo mě totiž nic lepšího, než vytáhnout metr a poměřit, jak moc jsem v devátém měsíci zakulacená! Na první pohled to nevypadalo špatně: 100-100-100. Jenže brzy mi došlo, že jsem dosáhla ideálních měr pro pravidelný válec. A dost objemný! Navíc jsem si do té doby myslela, že mám jen ohromně velké břicho. Jenže se ukázalo, že úplně stejně ohromně velký je i zadek. A tam se asi na plodovou vodu vymlouvat nedá…
Korunu tomu nasadila kamarádka Helena, když jsme propásli první termín porodu 1. ledna. „Já se těšila, že budeš mít – jak na Nový rok – tak po celý rok – kontrakce. A ty zatím budeš – jak na Nový rok – tak po celý rok – jen děsně tlustá!“
Aby toho nebylo málo, ukázalo se, že nejsem jediná, kdo váhové přírůstky zjišťuje pohledem z okna. Miminko mělo podle lékařky vážit zhruba 2,9 kilogramu. Dost jsem se k tomu údaji upínala, malého obříka jsem rodit nechtěla… Vašík vážil bezmála čtyři kila. Začínám tušit, že lhát se nemá .
Marta Vokurková
 |
RSS feed komentářů